Au Pair in Berlin

Au Pair: Rok plný zážitků - opět o krok blíže ke splnění snu

1. prosince 2016 v 10:34 | Barča
Hallöchen, ihr Lieben! Sice se ozývám trochu později, než jsem chtěla. Ale pořád lepší pozdě, než nikdy, ne? :) Od té doby, co jsem psala naposledy se toho údalo docela dost a jsem víc než spokojená!

Hezky od začátku. Prázdniny byly skvělé. Měla jsem je teda o něco kradší, protože v Berlíně začínají až v polovině července, ale stály za to. Nacestovala jsem se opravdu hodně, každý týden jsem byla někde jinde. Nejprve jsem byla s mamkou a jejím přítelem na chatě, kde jsme si vyzkoušeli s bráchou buginy. No, stroje byly nějaké poruchové. Druhou jízdu jsem si moc neužila, protože mi ta bugina neustále chcípala a nebylo to mou nešikovností. Aspoň jednou... :D


Au Pair: If you can dream it, you can do it aneb když se sny stávají realitou

22. června 2016 v 17:16 | Barča
Hallo, ihr Lieben! Tak se zase po nějaké době ozývám. Žiju. :) Za ty tři měsíce, co jsem tu nebyla aktivní, se toho událo celkem dost a byla to paráda. No, jednoduše není na blogování čas. Začnu hezky od začátku.

Na začátku dubna jsem byla na výletě v Hamburku. Hned jsem si to město zamilovala a určitě jsem tam nebyla naposledy. Je totiž úžasné! Byla jsem tam na dva dny, abych si ho stihla projít celé. Přespala jsem u kamarádky rodičů od prďoli, co hlídám. Můžu vám říct, že je super cestovat po Německu a mít ubytování zadáčo a ještě u tak fajn lidiček. :) (Ne, opravdu neplatí to stále dokola omlílané klišé, že Němci jsou studení čumáci. Vůbec. Zatím jsem za těch 8 měsíců nikoho takového nepotkala!). Po příjezdu jsem si už prošla kousek města a po obědě jsem se šla ubytovat. Dostala jsem ještě další tipy, kam se podívat a tak jsem se vydala na tůru po Hamburku. Večer přišla návštěva, tak jsme tam kecali. Kamáradka K. se na mě podívala a zeptala se, jakto, že mluvím tak dobře německy. A já naoplátku na ní koukala jak péro z gauče, jestli to jako myslí vážně. :D Když návštěva odešla, tak jsme si s K. ještě povídaly. Při čemž mi řekla, že k sobě nemám být tak kritická, co se týká němčiny, protože mluvím fakt dobře. No, když tadyto slyšíte od rodilých Němců třikrát za den, to mega potěší. ^^

*Výhled z věže kostela sv. Michaela

AuPair: Už je to skoro půl roku

23. března 2016 v 17:35 | Barča
Hallo, ihr Liebe! No, tak už je to skoro půl roku, co jsem v Berlíně. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Přijde mi to jako bych tam přijela včera. Původně jsem měla v plánu, že budu psát každý měsíc, jak jde život v Berlíně, ale nějak na to není čas. No, ale alespoň teď bude článek o něco obsáhlejší. :) Začněme hezky od začátku.


Druhého listopadu loňského roku jsem brzo ráno naskočila do autobusu směr Berlín. Cesta utekla celkem rychle, jen jsme se na chvíli zasekli před Berlínem v koloně. Ale samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se něco nepotentočkovalo. Už jsem měla díky koloně menší zpoždění, tak jsem si nestihla koupit jízdenku. Naskočila jsem do metra, jenže o dvě zastávky nastoupil revizor. Jakmile jsem si ho všimla, tak jsem vyběhla ven a běžela k automatu. Ale ten se rozhodl mi to pěkně zavařit. Strčila jsem tam 10 eur, ale nevypadla ani jízdenka ani peníze. Jendoduše mi to ten automat sežral, sysel. No a já, známí zmatkář, jsem samozřejmě, jak jinak, začala zmatkovat. Naštěstí jsem tam našla informace, tak jsem jim řekla, co se stalo a oni řekli, ať si zajdu na centrálu BVG - německá MHD - (Tam jsem šla asi dva dny na to a bez problémů mi to vrátili.). No, takže mírně vystreslá jsem jela dál.

Au Pair: Seznámení s rodinou

26. září 2015 v 13:23 | Barča
Jak jsem psala v předchozím článku - v pondělí jsem se jela podvíat za mou budoucí aupair rodinou do Berlína.

V pondělí jsem vstávala ve 3:45, abych si ještě dopřipravila věci. V krátce po páté jsem se vydala na Florenc, odkud mi jel autobus 6:15. Cesta byla celkem v pohodě, až před Berlínem jsme se zasekli asi na nějakých 20 minut v koloně, takže místo v 11:00, jsme na autobusák přijeli okolo 11:30. První "rande" s mamkou jsem měla domluvené na 12 u nich doma. Viděla jsem, že to nestáhám, protože jsem i tak trochu bloudila, takže jsem ji musla napsat, že přijdu později.

Za půl hodiny jsem byla na místě. Zazvonila jsem, vyběhla schody k nim do bytu a ve dveřích mě přivítala velmi milá paní, takže jsem byla ráda, že první dojem ze skypu nezklamal. Provedla mě bytem, chvíli jsme si povídali a pak mě pozvala na oběd do vietnamský restaurace. Naobědvaly jsme se, ona běžela ještě do práce. Já jsem se jela ubytovat do mého "úžasného hotelu".

Chvíli mi trvalo, než jsem ho našla. Když jsem ho viděla, tak jsem se zhrozila. Vypadalo to vážně jak ubytovna pro uprchlíky. Do hotelu to mělo hoooodně daleko. Ten to nevidělo možná ani z rychlíku, ale co už. Měla jsem to zarezervované. Dojem aspoň minimálně zachránila paní na recepci. To bylo taky celkem komické. Ona na mě mluvila anglicky a já ji odpovídala německy. :D

Hodila jsem si do pokoje věci, zavolala mamce a opět jsem se vydala k nim. Doma už byl klučík s aupair, která tam je do října, takže jsem ji trochu vyzpovídala, než přišli rodiče. Nejdřív přišla mamka. Ptala se mě na ubytovaní. Když jsem ji řekla, jak to vypadá, tak mi nabídla, ať spím u ních. Ale mě to bylo hloupé a navíc jsem už měla pokoj zaplacený. Asi tak za hodinu přišel domu taťka. Nejdřív mě vyzpovídal, pak jsem začla s výslechem já. :D Mezi tím jsme šli na véču do pizzerky. Najedli se a ještě jsem pak byla chvíli u nich doma. S ťatkou jsme asi 3 hodiny probírali jeho práci. Je kameraman. Dokonce mi ukázal i jak upravuje filmy na počítači. Když dávala mamka prcka spát, tak mi taťka řekl, že on mě neoficálně bere, ale že to ještě musí probrat s ní.

Bála jsem se, že budou namyšlení, protože ona je jena z nejznáměnjších moderátorek v Německu. Na Das Erste moderuje politickou talkshow (něco jako naše Jílková). Ale vůbec. Jsou to normální, řekla bych i skromní lidé. Naprostá spokojenost.

Další den ráno mi přišla zpráva od taťky, jestli teda můžu nastoupit od 2.11. Takže od listopadu jsem minimálně na rok obyvatelkou Berlína. ^^ Už se nemůžu dočkat.
 
 

Reklama