AuPair: Už je to skoro půl roku

23. března 2016 v 17:35 | Barča |  Au Pair in Berlin
Hallo, ihr Liebe! No, tak už je to skoro půl roku, co jsem v Berlíně. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Přijde mi to jako bych tam přijela včera. Původně jsem měla v plánu, že budu psát každý měsíc, jak jde život v Berlíně, ale nějak na to není čas. No, ale alespoň teď bude článek o něco obsáhlejší. :) Začněme hezky od začátku.


Druhého listopadu loňského roku jsem brzo ráno naskočila do autobusu směr Berlín. Cesta utekla celkem rychle, jen jsme se na chvíli zasekli před Berlínem v koloně. Ale samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se něco nepotentočkovalo. Už jsem měla díky koloně menší zpoždění, tak jsem si nestihla koupit jízdenku. Naskočila jsem do metra, jenže o dvě zastávky nastoupil revizor. Jakmile jsem si ho všimla, tak jsem vyběhla ven a běžela k automatu. Ale ten se rozhodl mi to pěkně zavařit. Strčila jsem tam 10 eur, ale nevypadla ani jízdenka ani peníze. Jendoduše mi to ten automat sežral, sysel. No a já, známí zmatkář, jsem samozřejmě, jak jinak, začala zmatkovat. Naštěstí jsem tam našla informace, tak jsem jim řekla, co se stalo a oni řekli, ať si zajdu na centrálu BVG - německá MHD - (Tam jsem šla asi dva dny na to a bez problémů mi to vrátili.). No, takže mírně vystreslá jsem jela dál.


Vystoupila jsem na cílové zastávce a vydala se ke své nové rodince. Ve dveřích mě přivítal "Gastpapa". Ubytovala jsem se, skočili jsme na oběd, šli jsme vyzvednout prcka, se kterým jsme pak ještě šli na hudebku. Cestou zpátky jsem měla pocit, že jsem poznala snad půlku obyvatel Berlína, protože jsme zašli asi tak do každého druhého obchodu, kde někoho Gastpapa znal. :D Ještě večer jsem byla hned zaúkolovaná. Šla jsem doplatit zálohu na opravu židle a vyzvednout do servisu kolo. No, vyzvedávání kola bylo celkem komické. Servisák mi začal vysvětlovat, co všechno tam vyměnil. Když si všiml, že na něj koukám jak puk a došlo mu, že mu zřejmě nerozumím, tak přepnul na angličtinu. Ale ani to nepomohlo. Stejně jsem z toho nebyla moudrá. Nakonec jsem se domluvili rukama, nohama. :D Tak vypadal můj první den v Berlíně.

Chvíli mi trvalo, než jsem se tam rozkoulala. Musela jsem se taky do dvou týdnů od příjezdu přihlásit na úřadě, ale díky uprlíchům byly všechny termíny zabrané a první volný termín byl až 6. ledna! Takže jsem svoje narozeniny strávila na úřadě. Fajnovka.

Během dalších několika týdnů jsem poznala hromadu fajn lidí. Byli jsme v Palazzu. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového mě bude bavit, ale bylo to naprostá bomba s vynikajícím jídlem. :) Byl tam s náma i jeden jejich kamarád. D. je fakt velký vtipálek. K našemu stolu přišel fotograf, nejdřív vyfotil S. a H. jako pár a pak na mě a D. (který by mohl být klidně můj táta): "Jste taky pár?" a D. na to: "Ještě ne". A já dostala nehorázný výbuch smíchu. :D


Víkendy a prázndiny mám volné, takže na Vánoce jsem jela domů. To byla taky zábava. :) Každý den jsem byla v čudu, protože mě všichni chtěli po tak dlouhé době vidět a já samozřejmě taky. No a o víkendech, když někam jdou, tak mě občas vezmou s sebou. Jinak jsem většinou doma a cvičím, učím se nebo píšu články. Přes týden chodím dopoledne do školy.

Po prázdnincáh jsem si zašla na hokej. Poprvé jsem viděla profesionální hokej na vlasní oči. Hráli domáci Eisbären Berlin proti Augsburgkým Patherům. Atmosféra byla elektrizující a Lední méďové vyhráli! :)


O jarních prázninách mě vzali do Švýcarska. Tam i zpátky jsem jela vlakem sama, což bylo docela dobrodrůžo. Měla jsem to se třemi přestupy s tím, že na poslední jsem měla jen 4 minuty, z čehož jsem byla slušně vystreslá. :D A z toho stresu jsem si to nějak přehodila a místo toho, abych druhým spojem jela hodinu, tak jsem vystoupila o půl hodiny dřív. Měla jsem štěstí, že jel za hodinu další vlak směr Lenk. No, ale aby toho nebylo málo, tak nejen, že jsem vystoupila omylem dřív, tak mi ještě došel kredit. Super, ne? Běžela jsem si koupit do trafiky kredit, jenže prodavačka na mě koukala jak péro z gauče, když jsem ji, řekla, že si potřebuji dobýt kredit na Vodafone. Nedošlo mi, že ve Švýcarsku není. Nakonec jsem si ho nabyla přes net.


Po menších (?) komplikacích jsem konečně dorazila na místo. Na nádraží mě vyzvedla S. s prckem a jeli jsme do jejich chaty. Bylo to tam úžasné. Sice když jsem tam přijela, tak první den bylo hnusně, ale pak se počasí vylepšilo. Bylo to tam jak v pohádce. Prostě nádhera. Měli jsme pár návštěv a bylo pěkně veselo. :)


Minulý čtvrtek měli Revolverheldi v Berlíně koncert a já jsem si ho nesměla nechat ujít.Předskokanem byl tentokrát Greg Holden. Upřímně, o něm jsem ten den slyšela poprvé. Jeho písničky mě nějak neuchvátily. Ale Revolverheldi opět nezklamali. Byla to show jak se patří. A třešničkou na drotu bylo chycení Jakobovi paličky. ^^




Teď mají v Berlíně děti desetidenní velikonoční prázdniny, takže já se zase jela podívat domů. Dneska odpočívám, ale jinak každý den mám něco. :)

PS: Sledujte mě na twitteru a instagramu. ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 25. března 2016 v 11:48 | Reagovat

Já chci taky jako au-pair do Německa a na koncert Revolverheld!!! Tak strašně ti to závidím, ale zároveň přeju. :-)

2 Ev. Ev. | Web | 20. dubna 2016 v 14:16 | Reagovat

Pěkný, přemýšlela jsem, že bych taky zkusila do Německa, ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládla :D A co se týče jazyku, jak moc dobře musíš umět německy? Já se učila asi 10 let, ale na střední jsem to flákala od tý doby, co jsem se rozhodla maturovat z angličtiny, protože z němčiny nikdo nešel. Takže teď už zase nic moc neumím.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama